Letošní léto i celé září mi rybářsky úplně utelko. Kvůli rekonstrukci domu jsem se přes léto na kajak nedostal a za celé září jsem nebyl u vody ze břehu ani jednou. Proto, když mi prvního října volal kamarád Ríša, že "dneska by to šlo", neváhal jsem ani minutu.
Protože Richard s rybařením začíná a poslední dvě výpravy jsme se věnovali sumcům okolo Uherského Hradiště, kdy si Ričí na rybu nesáhl, připravil jsem pro nás něco nového. Chodit jen tak po břehu přehrady skoro bez záběru a trhat nástrahu za nástrahou, na to bude času dost, teď to chtělo něco, co mu do žil vžene tu pravou rybářskou vášeň. Chtěl jsem mu dát naději na úlovek velké štiky. Pobřežní partie našich přehrad jsou koncem září a začátkem října poměřně přelovené a úlovek opravdu zajímavé ryby je více dílem náhody, že zrovna stojíte na místě, kudy velká štika protahuje.
Slyšel a četl jsem toho poměrně dost o hlubinných štikách, které ke břehu nepáchnou a díky jejich životu daleko od břehu dosahují monstrózních rozměrů. Osobně jsem štiku nikdy nechytil dál než nějakých 50 metrů od břehu, kam prostě dostřelily moje hody ze břehu. K větším vzdálenostem jsem byl většinou skeptický. Přesto mám v živé paměti, jak jsem ze břehu sledoval obrovské štiky lovit na hladině i několik minut v naprostém klidu za hranicemi dostřelu konvenčních nástrah rybáře lovícího ze břehu. V takové situaci jsem byl v roli pasivního přihlížejícího.
Protože konec září je obdobím, kdy jsem velké štiky v jiných letech při hladině vídával, byl kajak jasná volba. Nešlo o to hned jít k vodě s tím, že chytneme metrovku. To by bylo bláhové. Nám stačilo připravit se mentálně i technicky na to, že jejímu ulovení podřídíme vše, i kdyby to mělo znamenat, že budeme zcela bez záběru.
Tento miničlánek je o naší výpravě na Metrovka bulvár. Tento výraz nenajdete na mapě ani ve slovníku, takže ho krátce vysvětlím. Jde o oblast hlavní zátopy velkých přehrad, která je dost velká na to, aby se v ní rozplynul rybářský tlak natolik, že zde mají štiky při relativním klidu šanci dorůst do nevídaných rozměrů. Štiky žijící v této oblasti se označují jako hlubinné nebo též pelagické. Tyto štiky se rozhodly opustit příbřežní zónu a úkryty mezi pařezy, aby mohly lovit na velkých širých vodních pláních ve vodním sloupci nebo při hladině, kde nejsou rušeny rybáři a místo pevného dna mají pod sebou často i desítky metrů vodního sloupce. Při lovu se zaměřují na lov v migrujících rybích hejnech, kdy co si štika neuhoní, to nemá. Pelagická oblast obecně štikami příliš neoplývá, protože jejich výskyt je závislý na pohybech tažných hejn potravních ryb. Často jsou celé hektary bezrybné. Navíc dorůst do větších rozměrů štice nějaký čas trvá, mezitím je velká část z nich buď ulovena nebo sežrána jiným predátorem. Pro malou štiku je volná voda bez možnosti se schovat velmi nebezpečné území. Pokud by ji neulovil třeba kormorán, tak si není nikdy jista životem před staršími štikami, které mohou zaútočit kdykoli a odkudkoli. Proto se o této oblasti dá s rozumnou rezervou prohlásit, že ji obývají hlavně větší štiky, které jsou dost velké na to, aby si mohly dovolit ten luxus žít na volné vodě bez toho, aby jim hrozilo sežrání větší příbuznou. Zároveň jde o oblast natolik rozlehlou, že říct, chytil jsem ji tady, může být klidně o kilák nebo dva vedle. Takové zóny poskytuje snad každá přehrada větší než 100 hektarů. Rybaření v nich je většinou spojeno s velkým sebezapřením, kdy jsme zcela nekryti před nepřízní počasí a při lovu i mimo něj bojujeme s větrem, vlnami, chladem a rychlým driftem. Nic pro padavky. Jen si všimněte, kolik lodičkářů raději chytá zakotveno zašití někde v závětří v klidné zátoce nebo kousek od břehu kryti před větrem. I to je cesta, ale tato místa jsou natolik frekventovaná, že chytit na nich velkou rybu je dílem náhody.
Pro tento den jsem oběma připravil těžší vláčecí pruty s tím, že budeme lovit cíleně velkou štiku na velké gumové nástrahy Westin shad Teez z driftujícího kajaku. Kotevní lano mého kajaku s délkou 12 metrů uprostřed přehrady na dno stejně nedosáhne. Vzhledem k hloubce předpokládám, že štiky budou operovat někde ve vodním sloupci.
Nevěděl jsem, jak hluboko štiky budou, tak jsem jednu gumu opatřil hlavičkou o váze 10 gramů a druhou 20 gramů, což znamená konečnou váhu nástrahy 73 a 83 gramů. Richard má nabito na prutu WFT Charisma 2,70m 50-190g, já na prutu Westin W4 Powercast 40-130g, oba s 0,17mm pletenkou a 12kg lankem. Náčiní by tak odpovídalo lehké sumcovláčce, ale tady má své opodstatnění:
1) Potřebujeme házet těžké nástrahy.
2) Cílová ryba dnes je ryba přes metr, kde už se tento cajk prosadí.
S odjezdem jsme se zpozdili asi o dvě hodiny, což znamenalo pohodlný dojezd k vodě v neděli 15 hodin odpoledne. Na lov jsme tak měli jen něco kolem tří hodin, pokud jsme kajak chtěli naložit na auto za světla. Při příjezdu nás nemile překvapilo plné parkoviště. Po kratším rozkoukání ale vidíme, že auta se zrovna nakládají, na střechy míří první plavidla a u vody by tak mohl být už klídek. Kajak sundáme ze střechy a na kolečkách dovezeme k vodě a první lovné místo zkoušíme asi kilometr od startu. Nástrahy letí do vody, klesají ke dnu, abychom je zase tahali k lodi. Technika je jednoduchá odhodit gumu co nejdál od lodi, na napnuté šňůře ji nechat propadnout vodním sloupcem a pak při pomalu tahat k lodi, aby prošla pokud možno co největším rozdílem vodních hloubek. Takto vějířovitě prokazujeme 30 minut okolí kajaku, ale jsme bez výsledku.
Míříme na volnou vodu. Jsme asi tak tři kilometry od startovní pozice. Na každou stranu máme břeh dobře přes kilák daleko. Vítr dělá jen asi 5-10cm vlnky, takže je to pohodička, drift není moc rychlý a užíváme si poslední hřejivé sluníčko. Po čtvrthodině Richard hlásí, že ji tam má.
Říkámsi pro sebe ty woe, já ho naučil nahazovat. To je všecko a teď je to tady! Má tam 22cm gumu, takže ryba malá nebude, ale o fungování brzdy a zpětného chodu navijáku, natož jak dogfightovat s velkou štikou, jsem mu neřekl nic. To bude průser kámo. No budeme se to učit za běhu. Koukám ale, že prut moc ohlý teda nemá. Uvidíme, co to bude. Pořád mi v hlavě bručí myšlenka, že nastražená 22cm guma nevěstí malou štiku. U lodě začíná štika trochu zlobit a na hladině se objevuje nejprve ocasní, pak hřbetní ploutev a poměrně mohutný hřbet. Štika udělá jeden krátký výpad a je hotovo. Ještě že brzda byla trochu povolená, ale i tak bych řekl, že na svou velikost bojovala spíše dost laxně. Po chvíli Richardovi podebírám štiku kolem 75cm, pěkně vyžranou.
Zpětně si uvědomuji, že málo ohlá špice prutu byla způsobena tím, že Richard přitahoval kajak ke štice a štiku ke kajaku. Při těchto dvou pohyblivých bodech prut neměl takový protitah, jako kdyby se zdolávalo ze statické pozice na břehu. Dobojováno, koukám, že ryba dosud seklá za přívěsný trojháček gumu vyplivla do podběráku a je v něm volně bez jištění. Ještě, že mám podběrák s pogumovanou síťkou, jinak bych strávil tejden vymotáváním trojháčku ze sítě. Jedeme na focení, štika si hoví ve vodě v podběráku, Richard si hledí ryby a já si hledím pádla. Až na břehu zjišťuji, že jsem nevytáhl z vody ani kotvu, takže jsem měl pěknou brzdu. Po focení štiku Richard pouští se slovy, že první štiku si nevezme, čímž potěšil jak mě, tak přicházejícího rybáře, se kterým jsme si pak parádně popovídali o dění kolem přehrady, přístupu k rybaření a rybách v přehradě.
Po půlhodině od záběru se vracíme na pozici. No pozici, vlastně ani nevíme kde jsme, možná jsme od ní dál než kilometr, protože jsem zapomněl v mobilu nahodit GPS point. Vítr se zcela uklidnil a hladina je jako olej. To se tady poštěstí málokdy. Spíše jsem tu zvyklý pádlovat i ve víc jak půlmetrových vlnách. Takže pohodička.
Bojovali jsme co to šlo, házeli, vláčeli těžké nástrahy, střídali hloubky, ale další rána do prutu dnes nepřišla. Ona tam ta metrovka někde bude, ale trefit se do ní bude chtít trochu více prutohodin. V šest večer balíme a mažeme na místo vylodění. Cestou zpět si dáváme dvoukilometrový trolling s woblery 7cm a 9cm, co kdyby, ale zůstali jsme bez kontaktu. Kajak nakládáme a kurtujeme za stále se prohlubující tmy.
Metrovka bulvár nám pro dnešek dal asi vše, co jsme chtěli a co on mohl. Metrovku nedal, ale 75cm štice chycené začátečníkem na první výpravě za štikami se na zuby nehledí. To byla trefa jako prase. Jsme spokojení, že jsme byli za to pádlování odměněni pěknou štikou, která by se ze břehu považovala za náhodu. Tady na Metrovka bulváru v první linii je to ryba, se kterou se počítalo, pokud by vůbec něco zabralo. Ale jak říkají kluci od Monarch Dok - GO BIG OR GO HOME. My jsme dnes měli zrovna ten BIG day. Příště to vyjít nemusí, ale kvůli šanci potkat se s metrovým krokoušem si to zopákneme rádi.
Tak Petrův zdar a příště jim to zase nandáme.
