Od raného dětství mám rád líny kvůli jejich zelenavému hřbetu, žlutooranžovým bokům, růžovému bříšku, tmavým oblým ploutvím a oranžovým rtům. Lín je prostě krasavec a jeho úlovek mě vždy potěší. Jako kluk jsem začínal chytat na hektarovém rybníku obrostlém rákosem. Tehdy stačilo na malém splávku dát ponor tři čtvrtě metru, deset čísel nad háček brok a na háček žížalu. Splávek jsem zhoupl dva metry od břehu k rákosu a po chvíli začal splávek nejistě pohupkávat. Málokdy se potopil, protože lín žije u dna. A právě tam mu byla žížala servírována. Většinou se splávek rozjel a byl tam. Občas to nebyl lín, ale rak nebo okoun. Plotic a perlínů tehdy v rybníku moc nebylo. Líny jsme lovili splávek i na položenou na žížaly. V květnu jsme místo čihátek používali kroužky udělané ze stonků pampelišek a nahazovali vzadu u přítoku rybníka k protilehlému břehu, kde pod vrbou rejdili zelenáči. Pomalu s přestávkami stoupající a zase klesající stonkový policajt bylo něco, co nás kluky hypnotizovalo, lákalo a těšilo. Líni a okouni, které jsme s klukama chytali, nebyli velcí. Dvaceticentimetrový už byl velikán, ale byli jsme děti a radovali se z každé rybky a domů jsme si odnesli jen pár větších okounů. S odstupem čtvrt století na ta léta rád vzpomínám. Dnes se na rybníku mnohé změnilo. Rákos zarostl břehy kompletně, dříve čistá volná vodní plocha je protostlá ode dna až k hladině vodními rostlinami a líny s okouny vystřídali perlíni a plotice. I já jsem se z rodného města odstěhoval. Zalíbení k zeleným línům mi ale zůstalo napořád. Tuhle krásnou rybu bych nedokázal zabít a je barbarství ji strčit pod kačenu jako nástražku na sumce, kterého si kde kdo považuje víc než chudáka lína.
Dnes je mým lovištěm línů zarostlá pískovna, kde již dávno skončila těžba písku a z dřívější průmyslové díry se stal nádherný biotop mezi poli s břehy obrostlými vrbami, habrem a rákosem, spoustou vodního ptactva, bobrů, amury jak noha, dvoumetrovými sumci, kapry v množství, že by se po jejich hřbetech dalo přejít na druhý břeh s jedním ALE - vodní hladina je od května do října neproniknutelně zarostlá rostlinami a ryby mají alespoň nějakou ochranu před rybáři. Rybařit se dá vlastně jen ve volných očkách mezi rostlinami. A v květnu ta voda patří línům. Krmí se škebličkami a jinou živočišnou složkou v pobřežním pásmu a nabídnuté žížale, peletě nebo červům jen stěží odolají.
Vlastní lov lína není nijak technicky náročný. Na vlasec navléknu průběžné olůvko o váze 10-20g gramů, na prutu 0,20 mm kmenový vlasec, pod něj obratlík a na dvaceticentimetrový návazec z 0,18mm vlasce navážu háček vel. 6. Na háček přijde žížala a sestavu nahodím mezi pěti a dvaceti metry od břehu, kde je hloubka do metru a půl. Na mělké pískovně je pásmo výskytu lína podél břehu širší než bylo na hlubokém studeném rybníce. Vyskytují se po celé vodní ploše, kde je mělko a teplá voda. V květnu je ale jejich koncentrace v příbřežní oblasti vyšší. Ke krmení při lovu línů nepoužívám sypké směsi, protože sypká směs by přitáhla perlíny a bylo by po žížalkách a po srandě. Pokud chcete lína navnadit, pak raději zvolte malé halibut peletky, ty mají rádi a dá se na ně i chytat. Třiceticentimetrový lín si poradí i s dvanáctkou peletou. Při lovu na plavanou si najdu místo, kde hned u rákosu nebo u stulíků je aspoň metr hloubka a na dvougramovém splávku zhoubnu žížalu na kraj vodního porostu.
Záběry línů jsou stejně vlažné jako kdysi. Zelený chlapík se nijak nehoní a dává si na čas. S žížalkou si hraje a ožužlává ji, než se rozhodne přitáhnout a ohnout nám špičku feederu. Po záseku jsou na prutu v blízkosti rostlinstva líni hotoví zelení ďáblové, kteří svoji kůži nedají lacino, zvláště, jedná-li se o většího jedince. Na jemném feederu nebo plavačkovém prutu dokáží rybáři pěkně zatopit. Když je dobojováno a lín se v prosluněné mělké čisté vodě položí na bok, je to nejkrásnější jarní pohled, jaký se rybáři naskytne.
Přes den je hlavním úlovkem lín, kapr a perlín, ale večer se svítícím splávkem je dobrá šance i na úhoře. Pokud ve vodě jsou, bude třeba s náčiním trochu přitvrdit na 0,25mm vlasec, aby se úhoř nestal pánem boje a nezamotal se do rákosu nebo stulíků, odkud bychom ho dostali jen těžko.
Petrův zdar
www.rybanahacku.cz
