Poslední dobou, když si pročítám různé diskuze na facebookových skupinách, tak čím dál tím víc mě napadá otázka, kam se ubírá vývoj novodobé rybařiny. Začínají se totiž množit příspěvky, které nějakým způsobem napadají ostatní rybaře a podněcují nevraživost mezi námi přáteli Petrova cechu. Kolikrát jsem až zaskočen, co jsme si schopni mezi sebou říct, nebo udělat. Slovní napadání je téměř denní chleba, napadání majetku u vody taky není výjimkou nebo dokonce ve vyhrocených situacích fyzické napadání přímo u vody. Myslím si, že ta pravá rybařina se trochu vytratila.
V dnešní době se většina rybářů věnuje jen své ,,vyvolené‘‘ rybolovné technice a ostatní techniky buď neprovozují vůbec a nebo jen okrajově, a to má za následek, že spousta takových rybářů začne prosazovat jen tu svou techniku a vůbec se nezajímá o to, že u vody nejsou sami. I já sám se poslední roky věnuji spíše přívlači, ale to jen z důvodu mé časové vytíženosti, takže je pro mě efektivnější sbalit batoh nebo vestu, vzít prut do ruky a jít na dvě na tři hodiny házet vodu. Už jsem se párkrát dostal do konfliktu s ostatními rybáři, kteří převážně chytali na těžko a často mi svým nevybíravým schováním dávali najevo, že zrovna oni mají nárok na daný usek řeky nebo rybníka. Spousta rybářů se také honí za trofejními rybami nebo za vidinou splacení povolenky v podobě odnesených ryb a k tomu všemu jim pomáhá moderní technika.
Docela dobře mi tuto situaci mezi rybáři připomíná film Divočáci. Ten popisuje skupinku 4 kamarádů, kteří se rozhodli jet na výlet skrz Ameriku na motorkách. Nejsou to 100% bikeři, ale koupili si stroje a vyjeli. Cestou narazí na partu drsného motorkářského gangu, se kterým se nepohodnou, udělají si trochu zle a tím to všechno začne. Ke konci to dopadne tak, že se schyluje k velké rvačce mezi gangem a 4 kamarády. Tu však razazí starý kmet, který jim promluví do duše o tom, že už zapomněli o čem ježdění na motorkách je a že by se měli zase každý po své vlastní ose vydat na cestu a přemýšlet o tom.
Úplně stejně si myslím, že už to tak je i v dnešním světě rybařiny. Spousta lidi už úplně zapomněla, o čem rybařina vlastně je a co by nám měla přinášet. Jen se mezi sebou napadáme kvůli různé rybolovné technice, nebo vybavení, nebo jiných blbostech. Myslím si, že většině by pomohlo přesně to, co pronesl ten starý motorkář. Tedy, že by se měli vydat po své ose a zavzpomínat na začátky a na to, o čem ta rybařina vlastně je. Spoustě rybářů by prospěl návrat ke kořenům. Prostě se vrátit k tomu, jak to bylo kdysi. Chytat na cit, s předpruťákem, na splávky dělané z korku nebo husích brků, s obyčejnou oprýskanou rotačkou, na klasický laminátový prut s navijákem a 0,25 silonem. A měli by tak chytat a přemýšlet tak dlouho, dokud nepřijdou na to, o čem ta rybařina je, jak se máme chovat k sobě, k ostatním a k přírodě a jaké kouzlo nám rybařina přináší a co nás na ní opravdu baví.
Štěpán Odstrčilík
