V tomto příspěvku si dovolím zmínit pár postřehů z lovu duháků na přívlač. Někdo ho nemá rád, protože ho považuje za hloupého brojlera, co sežere vše, co mu přijde pod nos, nebo že zabírá místo potočákovi. Faktem je, že duhák je u nás nepůvodní ryba vzásadě neschopná přirozeného výtěru a vodě nic nenabízí. Je vysazena, aby byla vylovena, nic víc. Duhák vysazený do pstruhového revíru místo, aby doplňoval chybějícího potočáka, tak mu ve skutečnosti vyžírá potravu a přežije-li zahájení sezóny, pak dokáže úspěšně decimovat i potomstvo zbylých pstruhů potočních, čímž krizi revíru ještě víc prohlubuje. Osobně si myslím, že pstruh duhový by neměl být vypouštěn do tekoucích podhorských pstruhových vod, kde ještě usilujeme o záchranu potočáka a tam by skutečně měly být vysazovány jen původní druhy, tedy potočák, vranka, sřevle, mřenka. V pstruhovkách pod velkými přehradami mi duhák nevadí, protože tam je i potočák vysazenou rybou, nikoli původním druhem a vzhledem k častému výskytu okouna a štiky je to taková mimopstruhová voda s pstruhovým režimem z rozhodnutí člověka než skutečný přírodní ekosystém.
Lov duháků na řece je prakticky totožný s lovem pstruha potočního. Krátce po vysazení, kdy háčky nepopíchaná obsádka navíc převyšuje úživné možnosti revíru, je duhák pro rybáře snadnou kořistí. Ze začátku vyhladovělé ryby nenavyklé na přirozenou potravu rychle ztrácejí na váze a velmi dobře reagují na pestrobarevné nástrahy. Duhák se velmi rychle přizpůsobí životu v řece a po rozplavání si začne vyhledávat úkryty a na nástrahu útočí ode dna. Po pár měsících v řece se ale popíchaný duhák stane stejně plachým, vybíravým a bojovným jako pstruh potoční. Přejde na přirozenou říční stravu, zesílí mu svaly a dorostou ploutve.
Pamatuji si jednoho duháka lehce přes třicet, kterého jsem našel v tůni podhorského potoka koncem července. Při první výpravě mi zabral asi na třetí útok na nástrahu (hnědou nymfu). Začal dělat šílená salta a háček si rychle vytřepal. Při další návštěvě se scénář skoro opakoval, duhák vždy vyjel za woblerem, drcnul do něj, ale nesebral ho. Takto mi to udělal asi pětkrát na dvou různých modelech woblerů. Nakonec mi konečně zabral až o dvě hodiny později při opětovné návštěvě tůně na wobler vedený s proudem zadržený pod břehem. Poprvé za sezónu jsem měl pocit, že jsem rád, že mám 0,16mm vlasec a i s ním jsem měl co dělat, aby mi ho duhák v proudu mezi kameny neutrhl. Zdolával jsem ho několik minut plných vzdušné akrobacie a síla ryby značně převyšovala to, co bych od ryby této velikosti čekal. Ačkoli ryba nebyla z největších a měla něco kolem 35cm, patřila k jedněm z nejbojovnějších a rád na ni vzpomínám.
Vzpomínaný bojovný duhák z říční tůně s již dorostlou ocasní ploutví.
Jiná je situace na stojatých vodách. V rybnících a přehradách dokáže duhák výrazně přispět k atraktivitě revíru, aniž by jeho vysazování mělo negativní vliv na ostatní rybí společenství. To je totiž v uzavřené vody od počátku uměle utvářeno zarybňováním s dominantou kapra. Zejména soukromé vody často sklouzávají k dominanci kapra a pstruha duhového nad ostatními spíše doplňovými druhy. Důvod je prostý, kapr i duhák jsou sportovně atraktivní ryby, které lze snadno produkovat, rychle rostou, jsou dostupné a dosahují zajímavých velikostí. Duhák má tu smůlu, že na rozdíl od kapra není chráněn režimem chyť a pusť, ale ve většině případů je vysazován s režimem vypusť a vylov, kdy nejčastěji je vysazována konzumní velikost 0,3-0,5 kg. Pro zatraktivnění revíru jsou občas vysazeni i velcí duháci s váhou několika kilogramů. To už jsou ryby čistě sportovní, které se vzhledem k vysokému obsahu tuku ve svalovině ke kuchyňskému zpracování moc nehodí. Pro nás poskytují soukromé vody výbornou příležitost zalovit si ryby přívlačí i v době, kdy na svazových vodách není přívlač buď povolena (jaro) nebo ztrácí na účinnosti vzhledem k ochytání ryb (podzim) či prostě jen pro zpestření.
Při troše štěstí můžete chytit duháky s délkou přes 70cm a váhou i více než 4 kilogramy. Tato ryba byla ulovena na soukromé vodě v režimu chyť a odnes.
Pokud jde o lov duháka na stojaté vodě, pak máme podle pravidel konkrétní vody tyto možnosti:
- lov na plavanou se splávkem na sýr, těsto, kukuřici nebo červy - raději škrtám, je to těžba, ne rybaření.
- lov na umělou mušku
- lov přívlačí
- lov se sbirulinem - viz článek http://rybanahacku.cz/blog/sbirolino-prodlouzena-ruka-vlackarova-uvodem-s-vyrazem-sbirolino-n7
Dále se zaměříme na lov na přívlač.
Pstruh duhový je oblíbenou závodní rybou a většina přívlačových závodů se dnes bez duháka neobejde. Svým způsobem by se dalo říct, že možnost lovit duháky závodně na stojaté vodě chrání původní rybí druhy před pořádáním přívlačových závodů na svazových revírech, kdy by byly zbytečně popíchány především mladší ročníky divokých ryb.
Většina závodníků na duháky používá krátké, jemné, ale rychlé a výkonné vláčecí pruty s mikroočky v délkách 1,8-2,1m a v gramáži do 5g. Hlavní nástrahou jsou microgumy na začátku závodu a s tím, jak se s každým kolem duháci vzdalují od břehu, přichází na řadu miniplandavky.
Obecně vzato - prut na lov duháků na stojaté vodě by měl být lehký vláčecí prut s délkou 1,8-2,70m podle toho, jak daleko potřebujeme nahazovat. Většinou se ale dostatečně vyřádíte s prutem kolem 1,90m o vrhací zátěži do 10g. Vlasec stačí 0,12-0,16mm. Duhák není záludný a nemá tendenci zajíždět do vázek a dříve či později se unaví. S tenkým vlascem pošleme lehkou plandavku o pár metrů dál, což může být rozhodující. Riziko ztráty ryby netkví v její velikosti a síle, ale spíše dynamičnosti, kdy je třeba, aby rychlý prut a naviják se seřízenou brzdou stíhaly vykrýt všechny její výpady, aby s ní rybář udržel kontakt a ryba si nevyklepala háček z tlamy.
Při hledání duháků na stojáku nemá smysl bezhlavě přebíhat z místa na místo. Pstruzi jsou při hledání potravy stále v pohybu a dříve nebo později naším místem proplavou. Rozdíly ale mohou být dány třeba směrem větru, kdy se ryby mohou koncentrovat tu v tišině, tu v místě, kam vítr fouká a přináší potravu. Pokud fouká vítr nebo je na některé části revíru větší koncentrace rybářů, pak pstruzi odplavou tam, kde je potrava a více klidu. Proto se zaměřme na sledování hladiny, kde skáčou ryby, dále sledujme zčeření hladiny, zejména když jsou dál od břehu. Pokud fouká vítr, pak duháci často sledují směr větru a budou sbírat hmyz navátý na návětrném břehu. Lov na opačném břehu bude ztrátou času. Pstruh duhový na stojaté vodě většinou plave a hledá potravu při hladině asi do 0,5m pod hladinou. Proto při vláčení u dna spíše chytáme ostatní dravce revíru, zejména okouny a candáty. Pokud je ztrána chladno až mrazivo, tak se zrána budou pstruzi vyskytovat hlouběji, ale s oteplením směrem k poledni většinou vyplují k hladině. Tehdy u dna spíš než pstruha chytneme i kapra. Proto je třeba lovu duháků přívlačí přizpůsobit prezentaci nástrahy tak, aby plavala blízko hladiny, pokud je na hladině vidíme. Výjimku tvoří některé specifické situace jako třeba ostrý sluneční svit na jaře nebo studená rána, kdy se pstruzi mohou mít tendenci schovat se před sluncem nebo studenou vodou o něco hlouběji.
Velmi se mi osvědčily tyto nástrahy:
- malé pstruhové woblery do 5cm délky s malým ponorem a agresivněji chodící. Lze použít i woblery sice hlouběji chodící, ale tažené se zdviženou špicí prutu při hladině. Za jednu z nejlepších barev woblerů na duháky považuji firetiger - FT.
- minismáčky a micronymfy do 5cm délky hlavně v bílé, fluožluté a zelenkavé barvě.
- miniplandavičky o délce 2,5-4 cm o váze 2-3g
Hlavně plandavky si v poslední době získávají při lovu duháků stále větší a větší oblibu. Plandavky totiž díky svým letovým vlastnostem umožňují velmi daleké hody, což je důležité ve chvíli, kdy na revíru loví větší počet rybářů (víkendy, závody apod). Duháci se pak po většinu dne drží dál od břehu a pokud k nim nedohodíte, jste bez záběru. Pošlete nástrahu o 10 metrů dál než soused a taháte rybu za rybou. Pořád ale platí pravidlo, že plandavku je třeba vést co nejblíže k hladině. Pokud má tendenci pracovat hlouběji, zvedněte špičku prutu a zvyšte rychlost vedení, abyste udrželi kontakt s tou vrstou vody, kde se duháci skutečně vyskytují. Dva metry pod hladinou jich většinou moc nechytíte.
Smáčky a micronymfy na duháky používám na 1-2g hlavičkách nebo čeburaškách s čeburaškovým háčkem vel. 8. Po nahození ponechávám špičku prutu zdviženou, díky čemuž se mi na tak lehké hlavičce i při pomalém vedení daří udržet nástrahu poblíž hladiny. Pohyby špičky prutu dodávám smáčku život. Vysazení duháci se za nástrahou nijak nehoní a spíše ji dojedou a nasají. Záběr na smáčka se často projevuje prostým ztěžknutím prutu. Velmi oblíbené jsou pasivní gumové nástrahy jako FishUp Tanta, FishUp Yochu, Pupa nebo Libra Lures Larva, Largo apod.
Velcí duháci milují smáčky. Zde smáček Bass Assassin Pro Tiny Shad 5cm zaseklý v hákově zahlé čelisti samce duháka
Pro snazší vylovení ryby na vyšším břehu doporučuji používat podběráky s delší rukojetí. Pokud si ulovené duháky nehodláte ponechat, používejte podběrák s pogumovanou síťkou, která rybu nepoškodí, případně rybu vyháčkujte pokud možno ve vodě a zbytečně ji neberte do ruky. Vyhněte se také používání trojháčků, které rybu nepřiměřeně zraňují. Nástraha přezbrojená na jednoháček bez protihrotu rybu zraní méně. S velikostí jednoháčku to ale nepřehánějte. Příliš velký jednoháček se rybě zabodává hlouběji do hlavy a může poškodit oko nebo mozek, což je pro rybu konečná.
Přeji hodně zábavy
www.rybanahacku.cz
