Letošní prosinec je proti předchozím zhruba pěti letům úplně jiný. Dosud bylo spíše pravidlem, že na přelomu listopadu a prosince nebo první týden v prosinci udeřil mráz, nějaké stojáky zamrzly a zase to povolilo a konec roku se dochytal v teple. Letos ale mrzne prakticky podruhé. Poprvé přišel mráz už v půlce listopadu, i když slabší bez zámrzu a pak o něco později minulý týden to šlehlo navrdo, že stojáky zamrzly na krev a kdo ví, jestli do konce roku rozmrnou. No a na Štědrý den má být zase krásných osm nad nulou. Buď jak buď příroda to zařídila tak, že Skalička letos zamrzla tak, že ve dnech od 18.12. do 20.12. se dalo lovit na dírkách. Radek v listopadu sadil prstruhy a k tomu má ve vodě lososáky, kteří díky limitu ryb do 45cm během sezóny ve vodě zůstali.
Neděle
Na dírky jsem se vydal v neděli. Vybavený klasicky jako vždy. Vlasec 0,12mm, larvy, nymfy, sýráci a umělí červi s tím, že budu chytat vertikál. K přehradě jsem přijel v osm ráno. Koukám a na ledu nikdo. Kontroluji Facebook a ano, má se chytat. U haly potkávám Radka a Honzu. Radek říká, že takto narychlo a navíc v neděli čekal, že bude méně lidí. Lidi chodí na dírky chlastat a ne každý si může dovolit napít se v neděli, když má odkalenou už sobotu. Postupně ale během dopoledne pár partiček přijede a na ledu je nás okolo deseti. Jsem jediný, kdo chytá na umělou nástrahu. Všichni ostatní sázejí na českou dírkařskou jistotu - splávek.
První ryby chytá Honza na červy s citlivým proutkem na kiwoka (kyvná špička, něco jako dírkařský feeder, který se jinak používá při chytání s marmyškou). Cejna 40cm, pak krásnou 30cm plotici. Pak zasekává rybu Radek, po několikaminutovém boji zkouší rukou v dírce chytit hlavu velkého lososáka, ale ryba škubne hlavou a urve mu 14tku vlasec. Honza vytahuje 35cm pstruha. V tom přichází na vzdálenější dírky šest rybářů se dvěma dětmi. Všichni splávek. Na nejvzdálenější dírce se chytnou tři lososáci, zbytek během dne se chytají takové 35tky duháci. Někdo na červy, někdo taveňák, krevetky i tvrdý sýr. Já s umělou se docela trápím. Je vidět, že pstruzi nejsou aktivní a pohybu se bojí. I na ten splávek klukům sedí tak jeden zásek se tří.
Prvního pstruha okolo 35cm jsem zasekl na gumového červíka Perchik Air Leech 40mm, ale byl jsem zbrklý a při vytahování přes dírku jsem ho utrhl. Druhý pstruh mi to pro změnu uřízl o hranu ledu. Posledního pstruha jsem zasekl asi ve 14 hodin a vypl se mi kousek pod ledem. Takže 3:0 pro ryby. Hlavní faktor bylo, že jde o už zdivočelé ryby nasazené od podzimu nebo začátku listopadu, které jsou rozplavané a na prutu bojují jako lvi, takže 12tka nestačí.
Pondělí
Protože má být teplé počasí a led vydží už jen asi den nebo dva, tak jsem se rozhodl, že tomu dám i pondělí. Lososáci mi nedají klidu a chci nějakého zdolat, tak jsem si řekl, že se o nějakého pokusím. Na pruty jsem nabil 16tku vlasec, který by na půlmetrového pstruha mohl stačit, když loni jsem na 14tku jednoho 48čku na dírkách zdolal. Ono stejně je to o tom nasměrovat unavenou rybu do dírky a tu pak nějak chytnout rukou. Myslím si, že proti splávkařům, kteří mají šanci na to, že se jim ryba zažere s háčkem s protihrotem my s umělou nástrahou máme šanci na zdolání velké ryby někde mezi 20-30%, protože musí na háčku vydržet dlouhý souboj, pak je tu riziko uříznutí vlasce o led a nakonec vyklepání háčku při chytání divoce se zmítající ryby za hlavu, kterou není zmrzlýma rukama jak chytit.
Dovybavil jsem se pro jistotu i jedním prutem se splávkem a kvůli lepší detekci záběrů jsem zkusil přidat i prut s kiwokem. Takže celkem tři pruty na dírky. K tomu jsem nakoupil masné červy a přidal jsem pstruhová těsta od Berkley. Sýr jsem sebou neměl, protože plánovaný nákup na benzince nevyšel z důvodu, že to nebylo stop and shop. Tentokrát jsem k přehradě přijel v 11:30 hod. Mělo to dva důvody. Ranní povinnosti a taky fakt, že ráno mělo být minus 12, zatímco přes poledne a odpoledne příjemných -2 až +2 stupně nad nulou. Na ledu byl Radek a ještě jeden rybář, oba na splávek. Ráno za mrazu to prý bralo krásně, na ledu jsou nějací pstruzi a pár krvavých skvrn z rána.
Začínám s prutem s kiwokem, dávám na jig 32mm dlouhou bílou pupu od FishUp s příchutí česneku. Hned po spuštění se špička ukloní, ale nestihl jsem zaseknout, podruhé sekám, ale doprázdna, potřetí sekám, ryba je na prutu, ale krátce na to mi padá. Další zásek jde do prázdna. Takže 4 záběry v první minutě. Kolik ryb zatím bylo, to netuším. Zjišťuji, že díky 11cm dlouhému kiwoku většina energie záseku nejde do ryby, ale pohltí ji špička. Je třeba zasekávat silněji a výš. Další záběry nemám. Zkusím splávek. První spuštění a záběr, ale ryba se své potravy vzdá dřív než zaseknu. Další záběr přichází na kombinaci červů a oranžového těsta, sekám mimo. Další záběr na splávek a ryba je na prutu, ale padá. Celkem jsem na splávek udělal na těsto s červy asi 6-7 záběrů, ale rybu jsem nevytáhl. Přišel jsem na to, že Berkley těsto plave, což musím vychytat.
Vracím se k umělé nástraze. Na háček jde 30mm dlouhý červ FishUp Morio v bílé barvě a příchuti raka. Hlavičku mám 0,9g. Jdu na jinou dírku asi o 5 metrů dál. Měnit dírky se vyplatí. Odpočatá dírka může znamenat vyklidněnou rybu, která je zvědavá na to, co jí dírka dá. První spuštění a do 20 sekund mám záběr. První pstruh asi 35cm dlouhý, je na ledu. Další záběr propásnu. Vracím se k mé první dírce. Hodina v čudu a nic. Vracím se ke vzdálené dírce, první spuštění Morio a bum, mám druhého pstruha. Kouzlo změny dírky zase zafungovalo.
Vracím se na domácí dírku, kde chvíli zkouším splávek, chvíli umělou. Vedle přišli zatím dva kluci a chytají jednoho pstruha. Rybář, co tam byl od rána, tak během mé přítomnosti vytahuje dva pstruhy a nakonec asi ve 14:40 pod delším boji vytahuje zhruba 45cm lososáka, krásně stavěného tmavého samce. Ve 14:50 mám záběr na domácí dírce na Morio. Zapínám kameru a hned je jasné, že tahle ryba do dírky hned nepůjde. Na prutu je lososák. Střídavě si bere metry vlasce, střídavě ho dostávám k dírce, kdy se jen mihne pod dírkou a mě je jasné, že dostat takhle dlouhou rybu do dírky bude opravdu těžké. Po asi 6 minutách zdolávání, bezpočtu dlouhých odjezdů a změn směru, při kterých jsem si vždycky myslel, že už se mi ryba utrhla nebo vypnula, mám pstruha naposledy pod dírkou, asi ještě není unavený na vylovení, ale snažím se na něj vyvíjet tlak. Zkouším ho navést do dírky a v tom klep. Ryba pod ledem klepla hlavou do ledu a vyrazila si bezprotihrotý háček z tlamy. Jsem jako opařený. Ryba, kterou jsem nikdy neviděl celou, ryba, která byla na výšku vysoká možná víc než moje 15cm dírka, je pryč. Střídají se ve mě návaly euforie, že jsem ji mohl mít na prutu, s chvílemi, že mi zdrhl opravdu pořádný pstruh. To že to byla dvoukilová ryba s červeným masem, mi až tak nevadí, ale prostě zdolat to zvíře, to jsem chtěl, a to i přesto, že zdolání by znamenalo tuto rybu usrmrtit. Nezbývá mi než počkat na další zámrz nebo naopak na rozmrznutí a zkusit štěstí s muškou nebo vláčkou, jestli takové zvíře zabere. Každopádně takový souboj vžene člověku do žil tolik štěstí, že rázem zapomene na všechny útrapy mrazem a chvíle, kdy záběr nepřichází.
Poslední záběr velkého pstruha poté, co se zbavil háčku a mizí v hloubce
To jsou dírky. Jednou ti dírka dá a jindy zase nedá.
Petrův zdar
Ryba na háčku.cz
