Rybaření je relax, k vodě chodíme nechodíme kvůli rybám, ale kvůli klidu a relaxaci odpočinku od starostí všedních dní a často i od lidí. Na většině soukromých vod, pokud jsou dobře zarybněny a mají slušnou úroveň vybavenosti, se dříve či později na vodu sesypou podobní nadšenci jako jsme my a je po klidu. Hlava na hlavě není to, co by upracovaný víkendový rybář vyhledával. Naštěstí se i v tomto segmentu věci dávají do pohybu a objevují se projekty soukromých vod, kdy na ní jste během pobytu sami. Ne že bych byl extra vyhledávačem soukromých vod, ale darovanému koni na zuby nehleď. Dostal jsem voucher a jel.
Kupon zněl na dvě noci v areálu wellness-fishing.cz . Ubytování je ve stylovém srubu na vodní hladině, u srubu je sauna a vyhřívaný koupací sud. Tekoucí voda, topení v kamnech, co není na elektřinu ze soláru, to jede na dřevěné pelety. A hlavně, nikde nikdo.
Rybník je poměrně malý. Odhadnul bych ho na 30 krát 60 metrů. Průměrná hloubka je okolo metru, u výpusti až 1,5 metru. Dle majitele je voda zarybněna 2 tunami kaprů až do 97cm, k tomu 70 štik 10 sumců + 2 sumci albíni a nějakou bílou rybou. Povolen je jen lov ryb nedravých, dravci jsou tam od toho, aby snížili populaci střevličky východní.
Pobyt nám vyšel na začátek listopadu, což je pro mě jako svátečního kapraře z rybářského hlediska tak trochu noční můra, protože lov na boilies ve studené vodě není moje parketa.
Pobyt jsme proto nebrali jako rybačku za každou cenu, ale jako pohodový relax v soukromí. V den příjezdu jsme si s majitelem okolo 16 hod předali chatu, na ryby nebyla po cestě chuť, tak jsme roztopili v kamnech v sauně a v sudu a čekal nás pohodový večerní relax. V sudu s vlažnou vodou jsme vydrželi až do půlnoci.
Následoval volný den, kdy jsme si naordinovali rybaření. Na to, že byl začátek listopadu, tak byli kapři alespoň na hladině poměrně aktivní. S braním to bylo horší.
Pohled na pruty z mola před chatou. Za zády máme chatičku
Vstup do chaty přímo z mola
Celý den jsem poctivě zkoušel různé finty, dlouhé návazce, krátké návazce, zig zig ve sloupci, plovoučky nade dnem, nástrahy na dně, ale klasickou kaprařinou jsme za celý den ulovili jen dva kapříky 40 a 45cm a jeden záběr nesekli. Obě ryby přišly na plovoucí boilies. Celý den jsme sledovali, jak se kapři vyhazují na hladinu v rozích rybníka na protilehlé straně. Ani dobře mířené náhozy je však k záběru na položenou nepřiměly. Takže dost. Jdu na tom po našem. Po staru, jak jsme lovili jako kluci.
"Máš rohlík?"
"Jo."
"Budeš ho jíst?"
"Ne."
"Fajn, naval rohlík"
Odřízl jsem kaprovou montáž, navázal pouze háček, vzal tři rohlíky, prut s přízvučným označením "Carp Stalking", podběrák a podložku a šel se šoulat podél břehu. V rohu rybníka jsem zaznamenal pohyb poblíž větviček. Na háček jsem dal střídu z rohlíku a zhoupl ji asi 5 metrů od sebe směrem ke keřům nad vodou. Do půl minuty se mi vlasec začal šponovat a v mělké vodě při břehu mezi dvěmi keři z každé strany začal dogfight s místním kaprem, kterému se něchtělo ke břehu, ale do keřů. Síla vlasce byla ale na mojí straně a po chvíli se v podběráku houpal zlatavý kapřík s délkou okolo 65cm a odhadovanou váhou ke čtyřem kilům (nemám kapry v oku).
Během následující půl hodinky jsem takto zdolal další 4 kapry než mi došly rohlíky a moje provozní teplota se snížila na udržitelnou mez, kdy člověk už neprahne po vítězství, ale řekne si, že si už zachytal dost a je třeba se věnovat jinému programu. Na programu byla večeře v Jindřichově Hradci, takže sbalit rybařinu, hodit sprchu, zatopit si na večer v sudu a vydat se na cestu směr 8km vzdálený Jindřichův Hradec.
Česká Kanada je opravdu krásná krajina v každé roční době, ale v době padajícího listí, výlovů rybníků, zvěřinových hodů a s blížícím se Martinským víkendem to byla atmosféra dvojnásobná.
Večer jsme se naložili do sudu a příjemně unaveni padli za vlast do postelí. Ráno, i když si o to kapři doslova říkali svými výskoky, jsem jim zamával ploutví a už nenahodil. Užíval jsem si atmosféru pomalu se probouzejícího rybníka v ranním oparu, klidu, ticha a míru a vůbec jsem nepotřeboval koupat nástrahy ve vodě. That´s relax. Okolo desáté jsme se sbalili, předali chatu majiteli, kteýr byl trochu zklamaný, že jsme si nepotěžkali kapřího velikána (mě to nevadilo) a vyrazili k domovu. Poprvé za dlouhou dobu, kdy jsem chytal na soukromé vodě, jsem si opravdu odpočinul bez toho, aby v hlavní roli byly ryby. Doprovodné zázemí srubu dávalo totiž daleko víc možností a energie, než by mi dalo rybaření a sedění za prutem. Teprve tady jsem si uvědomil rozdíl mezi konzumními soukromáky, kde vás z otravy předlidněním může opravdu vytáhnout jen pořádná ryba a opravdovým pobytem u vody v soukromí, kdy o ryby a a jejich velikost vlastně vůbec nejde, i když ve vodě patrně jsou.
Takže za mě palec nahoru a Wellness-fishing u Velkého Ratmírova v Jihočeské krajině České Kanady vřele doporučuji pro rodinnou relaxaci.
Petrův zdar Vaše www.rybanahacku.cz
