nes se s vámi podělím o další krásný pstruhařský zážitek. Po úspěchu minulé toulky ve dvou na pstruhy to netrvalo dlouho a s Tomem jsme si naplánovali další pstruhařský trip. Google mapy ukazovaly, že řeka má mnohem krásnější místa, než ta, kde jsme šli minule a že nemusíme začínat u parkoviště v obci a chytat podél chat, ale že dál proti proudu je naprosto přírodní úsek snad dvacet kilometrů dlouhý, kde nevede ani žádná cesta a ani tam nestojí žádné chaty. To znamená řeku s minimálním rybářským tlakem. Tak jsme se dohodli, že zkusíme najít cestu tak, abychom se dostali k řece zhruba o 6 kilometrů nad obcí. Ráno v sedm jsme vyjeli z Olomouce. Ve čtvrt na devět jsme dojeli do cílové obce. Odtamtud jsme jeli dál a hledali odbočku, kde bychom se trochu přiblížili k vodě a pak šli pěšky lesem. Na třetí pokus jsme našli odbočku bez zákazu vjezdu, i když byla až v další obci. Auto jsme nechali vzdušnou čarou asi tři kilometry od řeky a vydali se k ní pěšky. Cesta nevede přímo, ale klikatí se po strmém svahu tak, jak tudy jezdí lesáci. Dole pod kopcem jsme našli potok a vydali se podél něj. Zhruba po dalším kilometru nám dochází, že jdeme proti proudu, ale že ten potok se do řeky vlévá, takže zpátky. Po půlhodině jsme v údolí. Za loukou je řeka. Zbývá už jen překonat pastvinu pro dobytek. Nikde nic, tak slézáme do potoka a k řece posledních 300 metrů dojdeme potokem. Před námi se rozprostírá zhruba 30 metrů široká řeka s hloubkou do pasu. Na dně vlají vodní rostliny, nad vodou létají kovově modré vážky.
Na prut jdou naše oblíbené larvy 35mm od Libra Lures. Tomáš sýrovou, já tmavě hnědou brown. Každý máme hned prvním hodem záběr. Vida, ryby tu jsou. Takto si užíváme hod za hodem záběry divokých potočáků a postupně se posunujeme po proudu. Po proudu proto, že naším cílem byl splav, ale jsme asi dva kilometry nad ním. Chytáme hodně pstruhů, většina je okolo 20-25cm, ale nechybí ryby 30-35cm. Snažíme se jít řekou, protože po břehu moc lidí zjevně nechodí, nejsou tu stezky, břehy jsou zarostlé kopřivami, zanesené spadanými stromy a zarostlé keři, kde se nedá ani projít. Nejhorší úsek je nad splavem, kde vodou kvůli hloubce a bahnu nejde jít, ale po břehu se prodíráme totální divočinou. Podařilo se. Když dojdeme ke splavu, tak hned chytáme pár ryb okolo 30-35cm. Slunce do nás už slušně pere. Pod nohama se to hemží raky, hrouzky, střevlemi a do toho nám k nohám jezdí hejna pstroužků a lipánků. Větší ryby je třeba vyházet, jsou skryté u dna. Tomovi padá potočák kolem 55cm, následně chytá rybu okolo 45cm. Když ve splavu končíme, jdeme dolů. Na jednom místě v proudu vidíme krásné lipany okolo 35cm, občas zabere potočák, ale místy je to doslova rak na rakovi. Tudy vydra asi nechodí. Luxusní den u vody končí, protože musíme ve tři hodiny vyjet. Ve dvě balíme a vydáváme se do kopců najít auto. To se nám nakonec daří a vyrážíme k domovu. Nachytali jsme desítky přírodních potočáků, nezabral jediný duhák, nechytili jsme kolovraty. Prostě pavilon potočáků měl dnes otevřeno a dovolil nám nakouknout a nasávat vůni přírody plnými doušky.
Petrův zdar
Ryba na háčku
