V několika předchozích článcích jsem se už zmínil o mých cestách za štikami do Polska na Mazurská jezera. Tamní krajina a zejména štiky mě uchvátily natolik, že se tam budu vracet a vůbec mi nebude chybět cestování do dalekého Švédska nebo Finska. Důvody jsou tři
1) Vzdálenost z Olomouce se dá zvládnout za méně než 10 hodin, a tak člověk na přesun z bodu A (domov) do bodu B (Mazury) zabere jen jeden den dovolené.
2) Cenová dostupnost - levné ubytování i povolenky a člověk za největší položku bere v podstatě jen benzín.
3) Bojovnost tamnějších štik - ulovil jsem hodně ryb, dokonce mám před ryb, které dosáhly nebo přesáhly hranici jednoho metru, ale za sebe mohu říct, že metrová ryba z rybníka je hadr proti 75tce z Mazur.
A tak jsme letos v říjnu vydali na již pátou mazurskou výpravu za štikami severního Polska. Možná se to někomu bude zdát fádní, ale opět jsme jeli za kamarádem Jackem Wargocki, výrobcem woblerů Bonito, který na Mazurech vždy v červnu a říjnu tráví měsíc dovolené, kdy se plně věnuje rybaření, aby rozvíjel své rybářské myšlenky, vymýšlel, vylepšoval woblery a testoval nové modely v praxi.
Tentokrát jsem sebou vzal Matejosa (Lukáš dává na Youtbe svoje videa pod názvem Matejoso fishing).
Středa - cesta na Mazury
Cesta ubíhala dobře, a tak to jen shrnu Olomouc-Ostrava-Czestochowa-Varšava-Lomža-Gižycko-Harsz. Povolenky jsme měli v plánu koupit na benzince v Milki, ale měli jen povolenky na lov z lodi a břehu. Příplatková povolení na trolling jsme pak koupili na benzince B&S v Gižycku, povolenka stojí na 2 dny 70 PLN a trolling je příplatek 50 PLN na den. V 17:30 hodin jsme byli na místě, v obci Harsz u paní Malgorzaty, kde jsme měli spolu s Jackem ubytování v soukromí na břehu jezera Harsz. Na tomto jezeře nelovíme, patří pod PZW (polský rybářský svaz). Kdyby někoho toto jezero zajímalo, dají se koupit povolenky online. Za zmínku stojí, že i když je jezero malé (cca 200ha), tak u břehu jsme viděli hodně stop po úhořích, kteří byli zalehlí ve dně.
Tento den byl Jacek na vodě s Arturem. Ryby na hůrkách moc nespolupracovaly, protože na jezeře Dargin je extrémně čistá voda a bylo slunečno a bezvětří. Štiky v takový den nechtějí vyplouvat z hloubek na mělčiny, kde by se daly chytat klasicky na woblery z ruky. Jacek s Arturem proto většinu dne, lovili na trolling na hluboké vodě s woblery BONITO Szctupak 12, největší ryba měla okolo 90cm. Na mělčinách se chytilo jen pár malých do 67cm.
Na večeři jsme dostali místní mazurskou štiku smaženou na másle. Z čisté vody je to lahoda.
Čtvrtek (první den rybaření)
Večer se protáhl za příjemné účasti mě, Matejosa a Jacka a tekutého Jeníka Chodce s Coca-Colou. Já těžce vstávám v šest hodin ráno, což je tady ještě brzy, protože čerstvý mazurský vzduch dokáže přiotrávit i slona. Dávám se trochu dohromady a jdu se projít po dědině. Dám si tradiční ranní hovor s manželkou.
Pak nachystám snídani. Podává se ovesná kaše se sušenými meruňkami. K tomu míchaná vajíčka a mísa rajčat s okurkami pro oko. Matejoso vyspává do osmi ráno, kdy ho překvapeně budím, jinak by spal dál. Čerstvý vzduch, ticho na vesnici a rolety na oknech člověka dokážou luxusně vypnout.
V přístavu Nový Stynort jsme o půl desáté. Není kam spěchat. Jacek jede v podstatě na jisto. Jacek pro tyto situace vyvinul dvoufázový plán rybaření.
Cílem je vyjet na vodu na jezero Dargin, tam ochytat místní podvodní hůrky s mělce chodícími woblery a užít si twitching a pokud to nebude brát, znamená to, že štiky nejsou na lovu, jsou zalezlé v hloubce, kam si pro ně pošleme hlubokopotápivé woblery v trollingu. Takový je plán.
Hůrky
První fáze představuje lov na hůrkách (polsky hůrka = gurka). Jedná se o místo, kde hloubka vystupuje do mělké vody a tvoří zde jakýsi podvodní kopec. Vzhledem k tomu, že místní jezera jsou obrovská (např. Dargin má 26km2, což jsou 2/3 Lipna), tak slovo hůrka není úplně přesné. Spíše jde o jakési mělčinové plotny, které mohou mít na délku několik set metrů, než voda začne padat do hloubky. Zatímco na hůrce je hloubka většinou 3-5 metrů a jejich dno je porostlé vodními rostlinami, jejichž sloupec často vystupuje skoro až k hladině, tak všude okolo je hlubina, deset, dvacet, ale i čtyřicet metrů.
V těchto místech nasazujeme woblery BONITO Krap 11 a Krap 13 jak v mělce, tak hlubokopotápivé verzi a vodíme je twitchingem. Twiching znamená, že s woblerem aktivně pracujeme špičkou prutu. Prostě tím škubeš a přidáváš nástraze pár atypických pohybů navíc. Twitching nemusí být nijak agresivní, stačí poškuby špičkou prutu o 5-10cm prokládané zpomalením, zrychlením nebo zastavením wobleru. Stejně tak frekvence kmitů prutem se může střídat např. metodou 1-2-3, kdy mezi pauzami kmitneš, jednou, dvakrát nebo třikrát a tak to střídáš. Při každém twitchi se wobler vrhne vpřed a vychýlí se mírně v bok. Díky tomu jeho boky se šupinami zachytí pár slunečních paprsků a udělají ve vodě krásné zrcátko, jako kdyby se zaleskla rybička. Tím na sebe nástraha pod vodou upozorní víc, než kdyby v hejnu plavala plynule a nudně.
Na hůrkách štiky většinou nejsou trvale. Vjíždějí sem za účelem lovu, protože v rostlinách se ukrývá spousta bílé ryby. Připlují, nažerou se a zase se stáhnou do bezpečí hloubek, kde tráví většinu dne. Na hloubkách buď jen tráví svoji kořist anebo loví v hloubce v hejnech síhů. Na podzim a v zimě jsou na sonaru vidět hejna síhů v hloubce třeba 20 až 30 metrů a poblíž hejna je vidět zákres velkého dravce. To jsou štiky. Místní rybáři se už naučili tyto pelagické štiky lovit vertikálně pod lodí. Jacek pelagic neprovozuje, protože lov s televizorem podle něho není pravé rybaření. Sonar máš použít k hledání hloubek a hejn, ale ryba má zabrat na wobler.
První naplutí na hůrku přináší mě jednu spadlou rybu, Jacek má jednu spadlou rybu. Dál ryby neberou. Chybí vítr.
Pokud na hůrce nedostáváme záběry, znamená to, že není čas žraní a štiky jsou hluboko. Hlavně když je slunečno a bezvětří, bývají hůrky po většinu dne marné a fungují spíše ráno a večer.
Trolling
Když na hůrkách ryby neberou, nezbývá než vyjet na volnou vodu a trolovat. Trolling je vlastně hlubinná přívlač, kdy wobler táhneš za lodí v potřebné hloubce. V červnu štiky loví často pod hladinou a záběry jsme měli třeba jen 3-5 metrů pod hladinou nad 20m hlubinou. Tehdy šly do akce woblery BONITO Krap 11 a 13 v DR verzi. Teď v říjnu jsou štiky hlouběji, více u dna, a tak nasazujeme woblery BONITO Szczupak 12,5 cm a 12,5 cm SDR s ponorem na osm a 11 metrů.
Během trollingu mám po sobě dva záběry a obě ryby mi padají hned po záběru, prostě rána, zásek a nic. Takže už jsem propásl nebo přišel o tři ryby v řadě. Až třetí záběr na trolling sedí a vytahuji krásnou 75cm štiku. Protože místní ryby jsou neskutečně silné a bojovné, má člověk vždy pocit, že na prutě je mnohem větší ryba.
Zdejší štiky jsou proti českým rybám z bahnitých vod mnohem barevnější. Voda v jezerech je čistá, plná rostlin. Trochu to připomíná některé naše pískovny, jen břehy jsou plně porostlé rákosem. Štiky jsou krásně žluté, hnědé až zlaté. Prostě mazurské zlato. Nejsou tak černé jako švédské štiky z rašelinišť. Jejich stavba těla je mohutná, nejsou to žádné vyhubliny. Protože jsou zvyklé lovit ryby na volné vodě, jsou i extrémně silné.
Po mě chytá na trolling ještě dvě menší štiky okolo 60cm Jacek a další ryba mi padá. Vracíme se na hůrky.
Na hůrkách do konce dne máme ještě několik záběrů, ale spíše od ryb okolo 50-55cm. Jednu 65cm chytá na závěr dne Matejoso. Holt byl to takový ten den, kdy na hůrky nevyjely velké ryby a malé žraly víc, protože se tam cítily bezpečně. V tyto dny bývá na velké štiky úspěšnější trolling na volné vodě. Podle Jacka, kdybychom vydrželi trolovat celý den, byla by 90tka v lodi určitě. Bohužel jsme trolovat dlouho nevydrželi. Monotónní sezení v lodi s prutem v ruce po náročném večeru mě i Matejosa dokonale uspalo a oba záběry jsem sekal ze spánku.
Konečné denní skóre je 7 štik.
Večeře
Večeře se nese tradičně v rytmu smažené mazurské štiky a pohody s kamarády. Jen už toho Johnyho omezujeme a dáme si symbolicky po kalíšku.
Pátek (druhý den rybaření a den velkých štik)
V pátek vstávám zhruba o páté, jdu se podívat za Jackem na molo, kde pro nás chystá woblery. Musí každý kus vyzkoušet, jak pracuje, případně pak vyladit, než ho dá do krabičky. Následuje tradiční hovor s manželkou a jdu dělat snídani.
Dnes se podává omeleta na sladko z ovesných vloček promíchaných s vejci a rozinkami. Nahoru pak dávám cottage cheese s medem a banánem.
Po snídani jedeme na vodu. Na prvním zastavení nasazuji wobler BONITO Krap 13cm v DR verzi v barvě 06. První hod a první rána do prutu, do lodi vytahujeme zhruba 75cm štiku. Na pátý hod mám na prutě další, řekl bych větší rybu. Na mém Westin W3 Lifecast-T 200cm 30-80g je souboj vyrovnaný, nicméně ryba po chvíli padá.
O chvíli později přichází Matejosova chvíle. V mžiku se mu ohne prut a on zasekává nahoru. Prut jde znova do luku. Je jasné, že wobler má v pysku těžká ryba. Boj trvá řadu minut, než se u hladiny alespoň mihne metrový kus zlata. Další minuty boje, další ukázky ryby, která si z multiplikátoru bere přes brzdu. Při jedné ukázce je alespoň jasné, že wobler je v tlamě celý, tak snad vydrží až do konce boje. Nakonec ji Lukáš navádí do připraveného podběráku a Jacek ji za hurónského řevu podebírá. Je to tam. Máme zlatý metr v lodi.
Měření ukazuje, že ocasní ploutev protla hranici 100cm. Hranice je pokořena. Jsem strašně rád, že si tu metrovku chytil právě Lukáš. O takových rybách jsme mluvili, že tu jsou. Sám jsem za předchozí 4 výpravy takovou nechytil, i když několikrát byly na prutu. Lukáš celou dobu dřel a házel, aby se tento okamžik stal realitou a moc mu to přeji a gratuluji. Jeho nový osobák se z českých 91cm posunul na polských 100cm, a to ještě hezky v bojovném mazurském zlatě. Video z celé zdolávačky můžeš vidět na našem youtube kanálu.
Štika zabrala na wobler BONITO Krap 13cm SR na castingovém prutu Westin W3 Powercast-T 248cm 20-80g. Krásná kombinace síly a současně i zážitku ze zdolávání takové ryby.
Kdo si myslel, že tohlr byl konec, tak nebyl. Po přesunu na další hůrku chytám prvním hodem s Krap 11tkou v DRku další štiku, tentokrát osmdesátka. Přesunujeme se zpět na hůrku, která dala metrovku. Jacek přidává rybu o délce 90cm. Juchu. Je to jízda
. 
Následně Jacek přidává další 80tku.
Celkem tento den zakončujeme se šesti rybami a žádná nebyla menší než 75cm. Během dne bylo i několik neproměněných záběrů a sledovaček, což z tohoto dne dělá den, kdy byly štiky určitě aktivnější než den předtím. Celý den jsme ale chytali ve velkých, metrových vlnách, které byly třeba, aby se štiky rozhodly vyrazit lovit na hůrky.
Večer přijíždí Marcin, který má o víkendu jet s Jackem chytat na závody. Paní Malgorzata nám pro změnu místo smažené štiky udělala štiku na řecký způsob. Hezky podusila na jemno nakrájenou cibuli s nahrubo nastrouhanou mrkví a petrželí. Do této směsi pak přidala kousky štiky. Nakonec přidala kopr. Jemná lahoda, kdy se do ryby vtáhla vůně čerstvé zeleniny.
Sobota (den návratu do České republiky)
Stejně jako výprava začíná, musí jednou i skončit. V sobotu ráno přijdu do kuchyně a na stole na nás čekají dvě platíčka woblerů BONITO Krap. Jacek nám zanechal prezent na rozloučenou. Na snídani dáme míchaná vajíčka a co lednice dala.
Okolo půl deváté jsme na cestě domů. Cestou vstřebáváme zážitky a klábosíme, tak nám to rychle utíká. O půl sedmé večer jsme už v Olomouci.
Děkuji Jackovi za skvělou společnost, průvodcování a rady a znovu gratuluji Lukášovi k pokoření metrové hranice v kategorii štika.
Petrův zdar
Ryba na háčku
