Tento článek je spíše úvahou nad úskalími přívlače s malými umělými nástrahami a výhodou lovu s většími nástrahami. My, kteří žijeme ve střední Evropě, máme to štěstí, že se rybařením nemusíme živit, neumřeme hlady, když nic nechytíme a rybaření je pro nás zábava k vyplnění volného času.
Bohužel jsme také tvůrci i součástí neblahého osudu našich vod a rybího společenství, kdy člověkem přetvořená krajina je zbavena všech prvků schopných zadržovat vodu. Kvůli lidem voda pod přehradami v zimě nezamrzá a ryby musí čelit predačnímu tlaku nejen kormoránů. Na jaře chybí pravidelné povodně, které vedly k zaplavování lužních lesů, kde se ryby vytíraly. Jezy a přehrady přerušily rybí tahy. Po většinu roku rybám chybí voda a v narovnaných a často i vydlážděných korytech nemají kde se vytřít. Chybí potrava a úkryty před predátory. K tomu jsme znečistili vodu a zaneřádili ji nejen chemikáliemi, ale i hormony. V těchto podmínkách se sice nedaří rybám, ale velmi dobře se daří rybožravým predátorům, jako jsou vydry, volavky a zejména kormoráni.
Většina rybářů při každodenní přívlačí vsadí na nástrahy od 7 do 10 centimetrů. Ty pokrývají většinu našich ryb, od candáta, přes štiku po okouna. Jde o velmi univerzální přívlač, která produkuje přiměřené množství záběrů, zachytáte si, ale většinou jde pořád o malé a často i podměrečné ryby. Šance chytit opravdu velkou rybu je malá a její úlovek je spíše občasný a hodně vydřený.
Pod tíhou okolností na mnoha vodách dravců ubývá a také se výrazně zmenšila jejich velikost. Na hodně revírech se dnes chytají prakticky jen vysazené podměrečné štičky a candátci, malí okouni a malí jelci. Mírový dravec je vzácnost. Není proto divu, že hodně rybářů používá stále menší nástrahy a dříve velcí dravci se loví dokonce i UL přívlačí. Máme záběry, ale není to vůbec dobře.
Chápu, že rybáři se jen přizpůsobují podmínkám a v aktuální době jde pro některé často i o jedinou šanci, jak si sáhnout na dravou rybu. Sám jsem desítky let chytal úplně stejně na běžné nástrahy a často tak i chytám, protože to mám za ta léta zažité, že guma na candáta je guma mezi 8-10cm, i když někdy sáhnu po 15tce, cítím se tak nějak nesvůj, ale dětskými krůčky tomu přicházím na chuť a stále více nasazuji větší nástrahy.
Proč?
Protože mám pocit, že lovem s malými nástrahami se pořád pohybuji v kruhu a nikam se neposouvám. S těmito nástrahami totiž stále budu chytat stejně velké ryby řekněmě od 35 do 60cm a cokoli většího je dílem štěstěny.
90cm štika ulovená v roce 2007 na 5cm wobler pro mě znamenala mimořádný, avšak velmi náhodný úlovek, který jsem do té doby neulovil. S malou nástrahou jsem další takový kus ulovil až za dalších 7 let. Od zvětšení nástrah jsou podobné úlovky častější.
Když jsem se nad problémem cíleného lovu velkých ryb zamyslel, tak mě napadla odpověď, že lovíme malé ryby, protože jsme vždy lovili malé ryby. Je vlastně jedno, jestli k lovu přistupujeme tak, že jdeme na štiky a přejeme si velkou, ale chytáme ji na malou nástrahu anebo, zda cíleně sáhneme po malé nástraze v úmyslu nachystat co nejvíc, třeba i malých ryb. Berou malé ryby, ty poškozujeme, umírají a nedorůstají. Proto se pohybujeme v začarovaném kruhu.
Rybaření je lov a ryby při něm umírají. Každé ulovení je pro rybu spojeno s rizikem těžkého zranění nebo úhynu. S tím se musíme smířit. Jenže sportovní rybaření a lov pro maso není totéž. Při lovu pro maso ryby umírají účelně a většinou jejich lov končí uspokojením naší potřeby po mase pro vlastní potřebu nebo naplněním denního limitu. Při lovu pro zábavu ta účelnost i míra chybí. Navíc uhynout může i puštěná ryba, když ne hned, tak třeba na sekundární otravu organismu způsobenou zaplísněním. Některé ryby jsou k tomu náchylnější než jiné. Zejména pstruzi jsou dost riziková skupina.
Pokud ulovím za den dvě, tři ryby, je šance na to, že zemřou všechny, malá. Pokud za den ulovím dvacet, třicet nebo padesát rybiček, je šance na to, že jich zemře pět a více, vysoká. Nedorostou, nevytřou se. Rozumíte mi?
Již naši otcové věděli, že velikostí nástrahy můžeme výrazně ovlivnit budoucnost dravých ryb. Všichni víme, že se kdysi běžně chodilo na pstruhy s trojkou rotačkou, aby se nechytaly mladší ročníky. Něco podobného platilo při lovu jiných dravých ryb, zejména štik a candátů, kdy se občas nastražovaly opravdu velké nástražní ryby s úmyslem ulovit velkého dravce.
Hlavní, na co si musí každý najít odpověď sám v sobě, je odpověď na otázku, zda cílený lov malých a podměrečných dravců je to, proč chodíme na ryby. Neměli bychom se malým dravcům při lovu spíše vyhýbat a cílit na ty větší, i když jich je ve vodě podstatně méně? Za mě zcela určitě ano.
Ryby, které mají potenciál dorůst, by měly mít prostor tento potenciál nerušeně využít. UL přívlač by měla být technikou pro podmínky, kdy ryby berou jen velmi slabě a malá nástraha je nástrojem k cílenému přelstění větší ryby nebo pro lov ryb jako jsou vysazení duháci nebo třeba jelec tloušť při lovu na hmyzí woblery. I zde ale musíme mít na paměti, že nic se nemá přehánět a že příliš jemným náčiním přivodíme dlouhé zdolávání, které rybu vyčerpá a může vést k jejímu úhynu nebo ji vyčerpanou soubojem po vypuštění snáze uloví některý z predátorů. Cílený lov sumce nebo parmy s poddimenzovaným vybavením, kdy pak rybu z vody doluje dvě hodiny, rybě rozhodně zdraví nepřinese.
Těžko budete lovit cíleně okouny na 15cm gumu, ale zvažte, jestli musíte chytat opravdu i 10cm okounky na 3cm gumku nebo jestli není lepší velikost gumy zvětšit na 7cm a tahat jen okouny 25+, i když jich bude méně. To samé, když vám jdou 30cm candátci, jste na dobrém místě, kterému věříte, tak zvětšíte gumu v naději, že zvýšíte šanci na chycení většího.
Nic ale není černobílé a nic se nemá přehánět. I na velkou nástrahu může zaútočit malá štika. I když mohou být velké nástrahy selektivní, tak tomu úplně zabránit opravdu nelze. Bohužel je stále hodně velkých nástrah vybaveno doslova obrovskými trojháky. Pohopím to při lovu sumců, chápu, že velká štika může mít obrovskou sílu, ale i tam se dá jít rybě naproti a zejména při lovu štik prostě nasadíme trojháčky menší. Ty se snáze zaseknou do kosti, při zdoláváním na ně působí menší pákové síly, lépe rybu podrží a tolik ji nezraní. Není nic horšího, než chytat na velké háky a pak při záběru malé štiky jí hákem prošít a doslova rozpárat zásekem hlavu skrz na skrz. Při lovu na velké nástrahy se ale můžeme bavit o poměru například 20 malých štik na jednu velkou. Zkuste se ale zamyslet, kolik malých ryb se chytí na malou nástrahu, než zabere skutečně velká ryba, 200 nebo víc?
Nikoho nenabádám, aby se změnil, něco dělal nebo něco nedělal, nikoho nekárám, jen jsem nastínil cestu, o které uvažuji. Pokud budeme cíleně lovit dravce:
- na velké nástrahy
- s přiměřeně silným vybavením,
- budeme vyhýbat se obhazování míst, která jsou typickými stanovišti malých dravců
- když zjistíme, že chytáme na hejnu malých ryb, se přemístíme jinam,
tak věřím, že i když budeme mít za vycházku méně záběrů, tak se v budoucnu budeme dočkat stavu, kdy budeme lovit nejen více ryb, ale že budou i větší.
Klidně dál chytejte na stejně malé nástrahy, ale zkuste se zamyslet nad tím, kam ji hodíte, v půlmetrové vodě u břehu bude metrová štika opravdu rarita. I když dodržíte třeba jen jedno z výše uvedených čtyř pravidel, tak věřím, že řada z nás se může za pár let dočkat častějších a větších úlovků. Zejména naše stojaté vody ten potenciál stále mají a važme si toho, že v nich dnes plavou třeba i jen malé ryby. Z malých mohou být jednou velké.
Nástrahy na velké štiky koupíte v našem e-shopu v sekci Big Bait Fishing
Ryba na háčku.cz
