Letošní podzim jsme se s Jackem Wargockim domluvili, že by k nám mohl přijet z Polska na ryby. Slovo dalo slovo a Jacek tento podzim přijel hned dvakrát. O první výpravě jsme referovali na http://rybanahacku.blogspot.cz/2017/11/s-jackem-wargockim-na-candatech.html?view=classic
Druhá výprava se uskutečnila ve dnech 16.11.-17.11.2017 jak jinak než na Slezské Hartě. Tentokrát jsme trollovací nástrahy nechali doma a chtěli jsme se soustředit výlučně na candáta. Proto jsme vzali jen gumy a jigovky. Vzhledem k tomu, jak nás to minule sfouklo, jsme nic nenechali na náhodě a vybavili se i těžšími hlavičkami 25-30g. Ve čtvrtek ráno přijel Jacek už kolem 7 hodiny ranní, protože jel z Plocku přes noc. Po dobré snídani jsme se k vodě dostali až kolem 10. hodiny, kdy jsme se potkali s Milanem Tychlerem. Jacek ještě hodinku ladil nové woblerky v přístavu, zatímco my s Milanem jsme chystali půjčenou loď a nosili věci z auta. Kolem 11. hodiny jsme vypluli na vodu. Sluníčko už rozpustilo mrazivě vypadající jinovatku, kterou na březích vystřídalo blátíčko. Na vodě byly jen mírné vlnky a svítící slunce věstilo spíše hezkou projížďku než dobré počasí na candáty. Nedali jsme se. Na prvním zastavení nám nástrahy začali oždibovat okouni. Prvního zdolal Milan na 7cm ripper Orka Shad v přírodní barvě WB. Postupně jsme zjistili, že se okouni nebojí napadat ani 12cm rippery. Jeden hrdina ho do sebe dokonce nasoukal celý pětkový ripper Keitech Easy Shiner. Já jsem měl první kontakt s rybou na 15cm smáčka Westin Twin Teez v barvě Fireflake na 25g hlavičce, ale z candáta se vyklubala menší štika. Vítr nefoukal, takže nás na 18m hloubce udržela i 10 kg kotva (závaží z posilovny). Při přesunu asi o 20 metrů jsem nechal nástrahu ve vodě a nechal ji loudat nade dnem. Zrovna, když mi zvonil mobil, jsem dostal ránu do prutu na 8cm rippera Monarch Dok Trouty Shad na 10g hlavičce, až se špička ohla k hladině. Rybu jsem jednoruč chvíli povodil, ale vzhledem k tomu, že jsem měl u hlavy telefon, tak to zdolávání dopadlo dle očekávání 1:0 pro rybu, která by jistě aspirovala na rybu dne. Dále jsme už chytali jen okouny, okouny a zase okouny. Lovili jsme na propad - nahodit směr břeh, nechat vyklesat ke dnu a postupně nástrahu přitáhnout a opět padnout ke dnu. A to celé opakovat až k lodi s hloubkou 17-20 metrů. Nejvíce záběrů od okounů přicházelo na 15m hloubce. Na závěr dne ještě Milanovi cvakla štika nástrahu. Musím říct, že tento den brali okouni jako diví. Nebyli velcí, největší atakovali hranici 30cm, ale na množství záběrů si stěžovat nemůžeme.
Tento okoun šlukl tuto 127mm gumu Keitech Easy Shiner úplně celou. Čouhala jen jigovka.
Večer následovalo posezení s Jackem u českého pivka a ráno v šest hodin jsem Jacka naložil před hotelem. Směr Slezská Harta. Milan bohužel vzhledem k povinnostem s námi nemohl. Oproti předchozímu dni jsme už měli nakládání lodi více sehrané a v půl osmé jsme byli na vodě. Bylo víc zataženo a foukal studený vítr se středními vlnami. Takže candátí počasí to být mohlo. Uvidíme. První zastavení na místě, kde jsme končili den předtím přineslo několik drbanců od okounů a jak jinak další štiku. Vzala mi u dna na gumu Keitech Swing Impact 102mm v barvě AYU.
Štika je častým vedlejším úlovkem. Proto jsem používal 6kg lanko Jaxon Micro Plus.
Okouni ale nástrahy jen oťukávali, dobrat se jim ji nechtělo. Takže přesun. Ups, Jacek hlásí, že zátěž zůstala na dně a vytahuje prázdný provaz. Uzel se rozvázal. Co teď? V autě mám už jen 5kg závaží, které loď v tomto větru neudrží. Takže kuk na břeh. Po pár minutách nacházím krásný protáhlý kámen asi 15x15x40cm uprostřed zúžený a po stranách rozšířený, vážit bude kolem 15-20 kg. Přivázat půjde v pohodě. Šutr šel na lano a máme kotvu. Bohužel později jsme zjistili, že tento kámen není vhodný pro lov na skalních hranách, protože se z nich kutálel dolů, ale pořád lepší tento než nic. Pět míst, žádný candát, jen okouní drbance. Ani nejmenší 8 cm nástrahy okouni nechtějí šluknout. Rozhodnuto, dáme přesun o čtyři kilometry dál na jedno horké místo a pokud to nevyjde, tak končíme. Jacek mi předává kormidlo a propadá do spánku. Cestou zjišťuji, jaká je Harta strašná studna. Průměrná hloubka kousek od břehu atakuje 20 metrů, uprostřed místy dokonce 35 metrů. Chvílemi jsou vidět ryby dokonce i v 30 metrech, ale to je tak na pilker. Jedeme a nezdržujeme se. Vítr utichl a hladina je jako olej. Při dojezdu na horké místo zjišťujeme, že zase tak horko nebude. V okolí kotví možná 8 lodí a všichni se ustavičně stěhují. Takže taky ryby spíš hledají, než mají. První dvě zastávky dáváme u břehových hran, protože na topce je plno. Kromě dvou kaprových montáží nechytáme nic. Topka se uvolňuje a my na ni najíždíme. Jacek hned prvním hodem na plný nához při prvním zdvihnutí nástrahy dostává kopanec z dálky na 12 cm gumu na 20g hlavičce. Je tam. Jacek chvíli laboruje nad tím, že to bude nejspíš štika, ale u lodi se ukazuje, že mise candát je splněna. 54cm není moc, ale po čtyřech hodinách lovu je to velká vzpruha.
Jacek spodním hmatem za lícní kosti vytahuje candáta z podběráku s pogumovanou síťkou.
Lovíme dál. Nához, vyklesat, přehoupnout přes hůrku a zase vyklesat. Ať ale děláme, co děláme, tak výsledkem jsou tři nemastné záběry od okounů. Ve tři hodiny to odpískáme, čeká nás hodina návrat do přístavu. Hladina je rovná jako sklo, pěkně se na závěr vyčasilo. Cestou zpět se kocháme pohledem na velké shluky drobotiny na echu, ale dravec poblíž vidět není. Příště výpravu zopakujeme.
Petrův zdar!
