Čtvrtek 9.5.2019 - tresčí den
Po loňské výpravě víme, že házet štikové XXL nástrahy tři dny po sobě je nesmysl. Člověk háže de facto sumcovým prutem stogramovou nástrahu, dává do toho vše a to se projeví. Minimálně dva členové výpravy jsou z toho úplně odrovnaní, rybaří na půl plynu a spíše se posedává po lodi. Proto jsme si na třetí den s Uwem místo štik a lososů, kteří neklapli (viz první díl), domluvili výjezd na tresky.
Uwe předem avizuje, že díky ochranářským opatřením ve vztahu k počtu ponechaných ryb a komerčnímu rybolovu, která byla v minulých letech zavedena, se populace tresek zase zvedá, ryb se na udici chytá víc a oproti loňskému průměru 30-45cm jsou běžnější ryby 50-65cm, ale že strop je někde kolem 70cm. Víc ne. Jako den výjezdu na tresky Uwe doporučuje čtvrtek z důvodu nejmírnějšího větru. Má pravdu, ze Schaprode po klidné hladině frčíme jako ďas. Pravda, při klidné hladině štiky moc nejdou, takže tresky budou dobrá volba.
Jedeme asi 20 km od přístavu až k Dranske. Uwe našel kamenité dno a na něm ukazuje tresky, kousek hejnu nadjete proti vlnám, aby nás drift přenesl přes ryby. Zastavuje na hloubce 12 metrů. Lovit budeme na gumové nástrahy. Návazec dáváme z 0,45mm fluorocarbonu. Uwe ukazuje 60g hlavičky. Spouštíme nástrahy ke dnu. Proti loňsku, kdy nám silný drift zvedal ode dna 100vky je to rozdíl. Vítr chvílemi docela fouká a vytváří metrové vlny, ale mě přijde, že rychlost driftu nijak závratná není. Kontakt se dnem držíme bez povolení šňůry i několik zdvihů zasebou. Uwe chytá na červenočerná čtyřková kopyta od Relaxu. My jdeme do oranžových Monarch Doků Spickey 13 a Toby Shad 14. Záběry máme, ale tresky dlouhé gumy nedobírají. První záběr sekám, ale treska po chvíli spadne. Osácek je okousaný. Mezitím zdolává rybu Uwe. Z vody na nás vykoukne jakýsi zubatý šutr s velkou otevřenou hubou, velkými ploutvemi a s bodlinami na hřbetě. Milan se ptá, co to je, odpovídám, že mořská vranka, pulec ostnitý (latinsky Myoxocephalus scorpius, anglicky Shorthorn sculpin, německy Seeskorpion). Ryba měří asi 30cm. Uwe na rybu nesahá. Drží ji za jigovou hlavičku a ukazuje na ostny na jejím hřbetě se slovy "giftig" = jedovaté. Rybu z háčku uvolňuje kleštěmi přímo nad vodou.
Pulec Ostnitý v plné své kráse
Další záběr už cítím slušné šluknutí. Zásek sedí a ryba si vezme trochu přes brzdu. Cítím škubání hlavou a pomalu zdolávám rybu z kategorie místní lepší. Nakonec vytahuji zhruba 65cm tresku. Dobrý začátek, protože ryba této velikosti byla loni největší.
Moje letošní první baltská treska a hned 65cm. V tomto případě jsem 50g hlavičku ještě zatížil přidanou 20g hlavičkou (celkem 70g). Nakonec se ale drift utišil a nebylo to třeba.
Jenže ať děláme, co děláme, další ryby se nedaří. Záběry jsou, ale nedosekáváme. Vytahujeme jen čtyři malé tresky okolo 40cm, které jdou zpět. Po pár utržených ocáscích našich gum měníme místo, protože tresky jsou spíše malé. Pokračujeme v lovu tresek na jiném místě. Táta vytahuje jednu malou tresku, kterou pouštíme. Já po jednom záběru vytahuji dalšího Spickeyho s ukousnutým ocáskem. Dál neberou, asi jsme hejno už přejeli. Uwe dělá několik přejezdů a driftů, postupně střídá hloubky od 15 do 22 metrů. Zatím ale taháme poměrně málo tresek a nejsou nijak velké, jedna až dvě ryby do 50cm na přejezd. Uwe se rozhoduje změnit lokalitu a přejíždí asi o 5 kilometrů dál. Před každým zastavením na nový drift jede dlouho na nízkou rychlost a sleduje sonar. Rozhodně nás nenutí nazdař bůch spouštět nástrahy na první dobrou, ale jen tehdy, když je přesvědčen, že dole budou ryby. Opět lovíme drifty v různých hloubkách mezi 17 a 22 metrů. Stále nám stačí 50-60g jigovky.
Protože Uwemu se docela daří s kopytem, nemá cenu vymýšlet a bereme za vděk jeho červenočernými kopyty (kopyto 4"). Postupně začínáme tahat pravidelně ryby na každý drift. I velikost se zlepšuje, takže ryby pod 60cm nebereme. Vzhledem k relativně malé hloubce se tresky po vypuštění samy vracejí zpět do hloubky. Jen Milanovi, který je na treskách poprvé, se zatím nedaří. Chytil jednoho pulce, ale tresku žádnou. Měl zatím jen pár záběrů, na které nestačil reagovat. Táta mu říká, že si musí vybrat, jestli bude chytat jako vidlák (táta) nebo já (teoretikum fajnšmekrum), ale nic mezi tím nefunguje, že si má vybrat. "Prostě s tím jebni o dno, nech to šourat po dně a neřeš to". Mě je to jedno, zrovna zápolím s mořskou nemocí, i když jsem si vzal kinedryl. Když se tak potácím se svojí domnělou otravou vlnami, spouštím nástrahu pod loď a bum. Táhnu další tresku. Milan se rozhodne pro tátův přístup, nechá gumu šourat více po dně a buch. Je tam. S první treskou svádí dle svých slov souboj jako kráva, že by se za něho nemusela stydět ani lepší štika. Nakonec vytahuje asi 45cm kellera. Dnes první keller, ale treska to je, takže se počítá. Moje jeho ryba jsou na hladině prakticky současně. Když je mi jasné, že mořskou nemoc nepřemůžu, musí ven. Takže si pomůžu tím, že naplním žaludek dvěmi jablky a půl litrem vody. Náplň jde po půlhodině přes palubu a najednou je mi fajn. Jiné řešení není.
Mezitím se Milanovi začíná dařit a jeho vrcholem je cca 65cm treska. Uwe zase přejíždí a tentokrát se trefil do černého. Na první zátah máme na prutě tresku všichni tři, na druhý zátah dokonce všichni čtyři.
I velikost se zlepšila a jdou 60+. Koukám na jednu zabitou tresku a dívám se, jak jí pořád pulzuje břicho. Říkám si, že ty posmrtné stahy trvají nějak dlouho. Jsme v lodi čtyři, máme chycených 26 tresek, limit je 28 (4 lidi x 7 tresek na osobu). Vytahuji asi 50cm tresku, pouštím ji a počkám na větší. Na další spuštění klepnu o dno, přizvednu a v prutu cítím něco jako šluk - buch! Zasekávám do tvrdého, ryba se ani nehne a nabírá rychlost. Kupodivu si bere z navijáku šňůru a brzda kvílí. Po chvíli ji zastavuji, nevyvíjím na ni nějak extra velký tlak, aby se nevypla, ale přecejen je mi jasné, že na místní poměry to bude velmi slušná ryba. Klepe hlavou, takže určitě není podseklá. Souboj komentuji, že s touhle rybou jsem v patové situaci. Ona nechce nahoru a já nemůžu nahoru. Postupně ji tedy pomalu pumpuji nahoru. Asi po třech minutách je na hladině docela pěkná treska. Gumu má úplně v jícnu. Uwe má co dělat, aby ji dostal ven. Měříme ji a metr ukazuje 76cm. Ptám se Uweho, jakou tu má největší rybu. "103cm" odpovídá. Je jasné, že 76tka je na místní poměry slušná ryba. Milan chytá číslo 28 a jedeme zpět.
Cestou zpět ryby kuchám a dostávám vysvětlení záhady pohyblivých břich. Tresky jsou naspané malými červenočernými kraby, které mezitím už zabily trávící šťávy. Proto se jim hýbala břicha. Ještě živí krabi chtěli ven. Proto tresky upřednostňovaly nástrahy v červenočerné barvě a šourané po dně. Jen několik ryb mělo v sobě i sledě. Odpad z ryb hážeme za jízdy do moře, kde se stává vítanou kořistí hejna racků.
Uwe cestou komentuje dnešní den. Říká, že najít to pravé hejno je třeba každý den znovu. Ryby se přemisťují, ale dnes že to bylo opravdu těžké a trvalo to dlouho je najít. Nakonec jsme se dostali až na vzdálenost 30 km od Schaprode. Plácáme ho po ramenou a ujišťujeme ho, že jsme spokojení a pro nás je nejlepší průvodce, že loni jsme chytali tresky daleko menší. Proti psychickému poklesu z lovu neberoucích štik pro nás byl lov pěkných tresek vítanou vzpruhou.
Pátek 10.5.2019
Tento den byl vyloženě odpočinkový. V souladu s plánem výpravy jsme jeli na výlet do Peenemünde na Ostrově Usedom, kde se nachází historicko-technické muzeum. Nachází se tu bývalá elektrárna, raketa V1 a V2, muzeum vývoje raket věnované jak předválečnému, válečnému i poválečnému vývoji bojových i kosmických raket. Mimochodem za druhé světové války bylo v Peenemünde armádní výzmunné středisko, kde se testovaly rakety V1 a V2. Tuto základnu v noci ze 17. na 18. srpna 1943 vybombardovali Britové při nálezu 600 těžkých čtyřmotorových bombardérů. Část bomb neúmyslně dopadla na pracovní tábor asi 2,5km od základny, kde zmasakrovala asi 500 civilistů. Základna byla bombardována i později. Od objevení do konce války na ni dopadlo 122 tisíc tun bomb. Stopy po bombardování jsou na ostrově patrné dodnes. Jak se budete blížit k Peenemünde, tak z obou stran silnice lemované borovicovým lesem jsou ploty s výstražnými cedulemi a zákazem vstupu. V písku jsou totiž stále nevybuchlé bomby, které nebyly vyjmuty.
Jedna expozice je věnována i Werneru von Braunovi, který se od konstrukce druhoválečných raket propracoval až k projektu Apollo a úspěšnému přistání Američanů na měsíci. V přístavu je zaparkovaná ruská ponorka U-461, která je největším muzeem v ponorce v Evropě. V areálu je i muzeum hraček. Už samotná expozice v prostorách elektrárny zabere několik hodin a odpoledne začal brutální slejvák, takže jsme ponorku odpískali. Navíc ruská ponorka není původní. Na opravdový německý U-Boot musíte do Kielu. Málem bych zapomněl, cestou jsme se stavili ve Stralsundu v rybářské speciálce Angeljoe. Fanoušky Westinu určitě zaujme jejich vlastní série Shadteezů v barvách vyrobených na objednávku Angeljoe, které u nás nekoupíte. Doplnili jsme si nějaké malé gumy od 15 do 17cm, stingery a doplňky, abychom byli připraveni na sobotní poslední den štik. Pokud jedete 1000 kilometrů daleko, nejde sebou vzít celý rybářský obchod. Lepší je vzít si sebou základ a když to nejde nebo jde na něco jiného, co sebou nemáte, je lepší zajet do Angeljoe a dokoupit si to na místě. Na lov štik v brakických vodách jsou vybaveni více než dobře. My jsme si dokoupili 16tky Shadteezy, které jsem trestuhodně nechal doma, dále 15cm Lunker City Shaker v kultovní barvě na Rujanu Baby Blue Shad https://rybanahacku.cz/shaker/6900-lunker-city-shaker-15cm-baby-blue-shad.html Mimochodem právě Shakery v barvě Baby Blue Shad jsem viděl u našich průvodců již několikrát dotrhané až hrůza. K tomu jsem do košíku přihodil nějaké menší modré gumy Svartzonker McRubber v délce 17cm, protože bylo jasné, že na XXL nástrahu se toho tento týden moc chytit nedá.
Petrův zdar Vaše přívlačová speciálka Ryba na háčku.cz
